Vzpomínky na starou Roudnou VI.

Autor: Karel Hrubý <(at)>, Téma: Zajímavosti, Vydáno dne: 28. 01. 2012

Další díl vzpomínek pana Hrubého je zaměřený na obchod a výrobu na Roudné.

Překvapivě vysoký podíl obyvatelstva tvořili drobní obchodníci, živnostníci a řemeslníci. Snad žádná z plzeňských okrajových čtvrtí neměla tak bohatou živnostenskou síť, která se sžila se svým proletářským prostředím tak těsně, jako tomu bylo na Roudné. To byla významná struktura roudenské „obce“, v níž se odrážela mnohostrannost denního života. Myslím, že to stojí za detailnější zaznamenání, i když tomu porozumějí jen lidé, kteří mapu Roudné dobře znají. Ti ostatní snad udělají lépe, když tento úsek přeskočí...Tato kapitolka chce jen ilustrovat, jak všestranně živá byla tato čtvrť v prvních dvou třetinách 20.století, jak bohatá byla její zásobovací struktura, než došlo k jejímu rozpadu a než se s novým tisíciletím začla vynořovat její nová podoba.


V celé čtvrti bylo např. hodně hospod. Tak hned pod navážkou ze Saského mostu na malém náměstíčku (mělo někdy nějaké jméno?) byly čtyři: na rohu k ulici Pod Všemi svatými U českého lva (neboli u Vodrážků), na rohu Zelinářské ulice U koně (nad vchodem visel do ulice odlitek koňské hlavy – dům se za povodně zřítil), na protějším rohu Zelinářské a Luční byl hostinec u Kršků (majitelem byl řezník Krška, jehož krám byl v témže domě) a konečně vedle Špirkovic statku na kraji ulice Na Roudné bývala zájezdní hospoda u Kokošků, která však na začátku čtyřicátých let už nebyla v provozu. Asi sto metrů dále od tohoto „vstupního“ prostranství byly na obou stranách dva hostince: jeden na levé straně ve Spolkovém domě (tam se střídali nájemci, pamatuji jen p.Švábka a rodinu Pražákových) a hned naproti na rohu Plánské ulice „u Mašků“, který později dlouhá léta vedl oblíbený Jan Bukovský (tam měli „sraziště“ a schůze fotbalisté  S.K.Roudná). Směrem k sokolovně byly na levé straně ještě dvě hospody: u Langů (rožák do Malické ul., později tam udělali nocležnu pro vlakové osádky) a u Šafrů (v čís.45 asi 100 m před sokolovnou). Naproti na pravé straně pak byl hostinec u Tuzarů. Na zadní Roudé byl hostinec U Hojerů a pak ještě jeden na pravé straně v zatáčce k Bílé hoře (proti statku u Fürichů). Další dvě hospody byly: u Baumbruků (v Bělohorské, přímo proti Plánské ulici; dům za povodně se zřítil) a u Sottnerů (Pod Všemi svatými 24, šikmo proti Šípovic rožáku). Na konci Luční ulice byl výčep u Přádů, tam bývalo živěji hlavně v neděli, když dav fanoušků táhl po ligovém utkání z hřiště Viktorky k Saskému mostu. A pivo se pochopitelně v hojné míře čepovalo i při májových, letních a jiných – např. baráčnických - slavnostech na cvičištích DTJ IV. Pod Všemi svatými a Sokola Na Roudné.


Ani o zásobování potravinami všeho druhu nebylo na Roudné nouze. Většinou to byl tzv. koloniály nebo obchody smíšeného zboží, kde se dostalo vše, co hospodyně potřebovaly. S mírným sklonem k tzv. lahůdkářství byl jen obchod na začátku ulice Na Roudné proti Špirkovu dvoru, který patřil panu Kulhánkovi. Když ten později postavil pro svého syna vícepatrový dům s obchodem na Klatovské třídě, postoupil roudenský obchod p. Hanzlíkovi. Další, ale nevelký obchod koloniálním a smíšeným zbožím (ale podstatně skromnější) byl za Spolkovým domem na levé straně v čís.25, kde je chodník snížen pod úroveň vozovky: původní majitel byl Karel Šimandl, po něm ho převzal Kamil Bošina. A na rohu ulice Malické a Roudné byl obchod u Novotných (později tam byla prodejna ovoce a zeleniny). Na pravé straně ulice Na Roudné proti Spolkovému domu vedle hostince u Bukovských bylo Občanské konzumní družstvo a asi o sto metrů dále, myslím, že to bylo čís. 32, byl malý krámek neurčitého charakteru pana Plevky, něco mezi galanterií a smíšeným zbožím; jak pomalu dohasínal hubený pan Plevka, uhasínal i obchod, s jeho smrtí zanikl. V posledním rožáku na pravé straně Roudné a Malické ulice byl obchod u Červenků, který měl rovněž lehce lahůdkářský charakter (po válce tam bylo papírnictví); v jeho sousedství byla cukrárna u Loukotů (ti se později přesunuli do centra města, ale cukrárna tam prosperovala pod jiným jménem dál). Dál k zadní Roudné byl na pravé straně obchod pana Pláteníka; po válce ho rozšířili a vznikla tam první roudenská samoobsluha (ta proti sokolovně vznikla až mnohem později). Na zadní Roudné před zatáčkou k Bílé hoře byla malá prodejna Západočeského konzumního družstva. V potravinářství (ale i v jiných branžích) byla ulice Na Roudné hlavní obchodní tepnou. Ale i v jiných ulicích bylo několik potravinářských obchodů: na nejzazším konci  Malické ulice proti zahradnictví paní Waltrové byl v několikapatrovém domě na rohu k Bělohorské ulici „konzum“, obchod Západočeského konzumního družstva, který sloužil hlavně obyvatelům protilehlých družstevním domům v Malické a Lipové ulici, ale kam chodilo i široké okolí. Také na začátku Karlovarské třídy mělo ZKD svou prodejnu. Pod Všemi svatými na levé straně před cvičištěm DTJ byl obchod u Mužíků. V domě u Šípovic továrny na rohu Malické byl malý, „doplňkový“ obchod, který obhospodařovala paní Vlasáková se svou dcerou. Ale protože to bylo v blízkosti obecné školy, kupovaly tam děti sešity, tužky – a také čokoládové a jiné bonbony, což byl patrně nejvydatnější příjem podniku. V Zelinářské ulici byl obchod u Čechurů, tam chodilo nakupovat okolí od sv.Rocha. A konečně byl malý krámek v Plánské ulici (v domě, který se za povodně zřítil), který vedly sestry Skálovy, než tam byl nějaký čas v provozu “mandl“ na prádlo. Mezi těmito obchody bylo i několik malých hokynářských krámků většinou s krátkou životností a jen s omezeným okruhem zákazníků.


Rovněž řeznická profese byla na Roudné dobře zastoupena. Hned na rohu Zelinářské a Luční ulice bylo řeznictví Václava Kršky, který později v témže domě otevřel i hostinec. Za prostranstvím před Špirkovic statkem na pravé straně ulice Na Roudné byl prostorný řeznický krám Matěje Plechatého, který vedl později jeho syn. Na levé straně ulice před Spolkovým domem bylo řeznictví „Pepíčka“ Vaňka (začínal v průjezdu domu č.21 u Nekolů, kde měl špalek a pult, které byly v provozu jen v sobotu, později otevřel krám před Spolákem s celotýdenním provozem). Za Spolkovým domem, kde je chodník pro pěší snížen pod úroveň vozovky, bylo v domě č.27 řeznictví u Hauznerů. (Ten dům jsem znal i poslepu – bydlel jsem tam do počátku padesátých let, než jsem dostudoval a oženil se. S manželkou, která pocházela z Luční ulice, jsme se pak přestěhovali do Malické 8. – Dnes je původně jednopatrový dům zrenovován a zvýšen o další patro). Na křižovatce Roudné s Malickou ulicí v dvoupatrovém domě u Chvojků bylo řeznictví ZŘUD (Západočeské řeznicko-uzenářské družstvo – později tam byla mlékárna). Na rohu Plánské a Bělohorské ulice bylo řeznictví u Kriegerbecků.


I pekařů bylo ve čtvrti několik. V Zelinářské ulici byl pekař Puvka, na rohu Plánské a Roudné byla pekárna u Egermajerů, kterou později provozovala rodina Malinova, na rohu do Malické bylo velké pekařství u Járů (později u Machů) a v Bělohorské ulici byl pekařský krám u Pokorných. Kromě pečiva se tu všude prodávala mouka, droždí,těstoviny, ale také cukr, sůl a všechno, co hospodyně potřebovaly k výrobě knedlíků, buchet, koláčů, bábovek, vánoček apod. Většinou si hodpodyně pekly samy doma „v troubě“, ale náročnější pečivo jako vánočky a pod. se nosilo k pekařům, kde byly větší a hlavně spolehlivější pece.


Také o holiče a kadeřníky nebyla ve čtrti nouze. Na začátku ulice Pod Všemi svatými byl dámský kadeřník Krátký, v ulici Na Roudné po pravé straně kadeřnictví u Strejců, o sto metrů dále holič a kadeřník Cvachouček. Pod Všemi svatými v č.18 byl malý holičský krámek, který provozoval F.Pechmann. Vedle těchto živnostensky provozovaných „salonů“ bylo ovšem několik vyučených holičů a kadeřnic, kteří si ve čtvrti přivydělávali tím, že chodili k zákazníkům do bytů.


Potraviny, hospody, řezníci, pekaři, zelináři a ovšem i „zahrádkáři“ v Luční ulici, cukrárna, mlékárny, kruhárny zelí (Pechmanovi v Malické a druzí stejného jména v Plánské),textilní zboží (hned na prostranství pod navážkou ze Saského mostu módní a krejčovské zboží Václava Malého v domě, který se za povodně zřítil), obuvníci (vedle Baťovy filiálky na počátku ulice Na Roudné, vedené p.Školoudem – nevím proč jsme jeho jméno vyslovovali jako Škaloud - to byl ještě asi po dvou stech metrech na pravé straně obuvník Pfeffer, který měl malý krámek v jednopatrovém domku před cukrárnou, ostatní ševci – Pužman, Vajs, Chlad, Šlenc, Janeček, a j. pracovali ve svých bytech) mandly prádla, instalatéři (Mottl, Volf), truhláři (Fišer v č.28, Rada v č.43 Bystrický v Malické ul.), sklenářství J.Klasny (č.45), u Sv.Rocha zámečnická dílna Můller, několik švadlen a krejčích (jen co pamatuji: Salcman, Bureš a Mudra Na Roudné, Honzík a Kule v Malické ul.,Modrý, Šůcha a Hraběta v Luční aj.), prodejny uhlí a dříví, sběrna surovin v Malické, kovárna u Kabíčků v Bělohorské, tesařství Forejtů před sokolovnou, kamnář Chmelík v Malické ul. A také dva stavitelé, Brunát a Baxa. Atd.atd. Většina roudenských obchodníků a živnostníků neznala omezenou pracovní dobu nebo dovolenou, museli obětovat všechen tzv. volný čas své živnosti a svým zákazníkům. Všichni členové rodiny museli pomáhat - nebylo jim co závidět. - Jediný praktický lékař pro Roudnou a její okolí měl ordinaci původně.na konci Malické ul.v I.patře nad „konzumem“, později ji převzal MUDr, A. Ellinger a přenesl ji na Karlovarskou třídu do domu č.4, který patřil jeho tchánovi; tam pak ordinoval celá desetiletí. Hned od rohu Karlovarské k ulici Na Roudné byly vedle sebe lékárna (magister Basler), drogerie, čistírna Zuvač, dentista Trejbal (po jeho smrti tu pracoval Vašek Vogeltanz z ulice Pod Všemi svatými), dále pak hodinářství Sýkora (jehož živnost propagovaly velké hodiny zavěšené na rohovém domě na kraji ulice Na Roudné), čalouník Rollinger vedle Špirkovic statku (dnes je tam galerie), knihař V.Hrubý v Bělohorské, tiskárna Bogner (v suterénu pod sálem Spollkového domu - podél tiskárny byla dlouhá podzemní chodba, kterou se dalo projít z ulice Na Roudné do ulice Pod všemi svatými – později se tiskárna přestěhovala do domu Na Roudné č.34). Na rohu ulice Pod všemi svatými a Malické ulice bylo kamenictví Doubek. Pod navážkou byla trafika p. Trázníka, další byla na rohu Roudné a Malické (Rottenbornová), také na zadní Roudné byl malý dřevěný kiosk. A to si jistě nepamatuji všechno. Byli tu malíři pokojů, zedníci, parketáři, bylo tu spousta samoopravářů, domácích švadlenek a pod. – a také chovatelů slepic, hus (Vítovi v Luční ul.),králíků, holubů aj. drobných domácích zvířat. Za cyklistickým hřištěm v Luční ulici směrem k soutoku Mže a Radbuzy byl kynologický klub pro výcvik psů. A všude plno mladých i starých lidí, kteří ta místa plnili. Když dnes člověk prochází těmito místy, kde kdysi bohatě pulzoval život tisíců roudenských obyvatel, jímá ho v té dnešní vylidněnosti stesk – přesto, že ulice jsou plné zaparkovaných aut a nových hotelů a živností, které se tu začaly usazovat. Rozdíl proti staré Roudné je však zřetelný. Většina lidí sem dochází či dojíždí za zdejšími živnostenskými službami odjinud, trvale tu dnes bydlí jen zlomek někdejšího počtu obyvatel. Čtvrť působí jako odkladiště vnitřního města – co nenajdete tam, najdete, možná, na Roudné. Ale vlastního roudenského života je tu už jen poskrovnu...