Vzpomínky na starou Roudnou V.

Autor: Karel Hrubý <(at)>, Téma: Zajímavosti, Vydáno dne: 07. 12. 2011

PÅ?inášíme další díl vzpomínek pana Hrubého, tentokrát na kulturní, sportovní a náboženský život a oblast vzdÄ?lání.

  Homogennost roudenské spoleÄ?nosti se projevovala nejen v životním stylu, ale i v oblasti vzdÄ?lání. Drtivá vÄ?tÅ¡ina obyvatel mÄ?la jen základní Å¡kolu, tj.obecnou a mÄ?Å¡Å¥anku. Budova obecné Å¡koly byla mezi Malickou a KÅ?ížkovou ulicí, do mÄ?Å¡Å¥anek chodila dÄ?vÄ?ata pod Saský most a chlapci do KomenÅ¡kého ulice. V tÅ?icátých a pozdÄ?jších letech už mnoho mladých lidí pokraÄ?ovalo ve studiu na nÄ?které odborné Å¡kole (obchodní akademi Ä?i obchodní Å¡kole, průmyslovce, stavební Å¡kole, hospodáÅ?ské Å¡kole na LochotínÄ?, rodince apod.), nebo navÅ¡tÄ?vovali gymnázium, reálku Ä?i uÄ?itelský ústav. Akademické vzdÄ?lání mÄ?lo patrnÄ? jen nÄ?kolik lidí, jejichž poÄ?et by se dal spoÄ?ítat na prstech. To se zaÄ?alo po II.svÄ?tové válce prudce mÄ?nit, když hned nÄ?kolik desítek mladých RoudeÅ?áků a RoudeÅ?aÄ?ek zaÄ?lo studovat na vysokých Å¡kolách, na univerzitÄ?, na technice Ä?i vysoké obchodní Å¡kole. Výrazná â??elitní spoleÄ?nostâ?? se vÅ¡ak na Roudné nikdy nevytvoÅ?ila. TÄ?ch nÄ?kolik málo lidí, kteÅ?í se chtÄ?li poÄ?ítat k mÄ?Å¡tanské a intelektuální elitÄ?, tendovalo svým životem pÅ?es hranice Roudné jinam, do mÄ?sta za Å?ekou...


Za povÅ¡imnutí stojí i morální úroveÅ? roudenského života â?? téma, které už dnes není moc populární. O proletáÅ?ských Ä?tvrtích se neprávem udržují pejorativní pÅ?edsudky, jejich obyvatelům se vytýká nedostatek â??sluÅ¡ného chováníâ??, ale ve skuteÄ?nosti tu existovaly pod povrchem drsnÄ?jšího slovního projevu i v skrovnÄ?jších životních podmínkách upÅ?ímnÄ?jší vztahy a pevnÄ?jší pravidla férového jednání než ve velkomÄ?stském anonymním nakupení obyvatel. Byly tu zakotveny spolehlivé mantinely toho, â??co už se nesmí nebo alespoÅ? nemáâ??. Kriminalita sestávala vÄ?tÅ¡inou jen z drobných pÅ?eÄ?inů (zejména v dobÄ? velké nezamÄ?stnanosti to byly drobné krádeže), vzruÅ¡ivé â??aféryâ?? byly Å?ídké. SamozÅ?ejmÄ?, že tu jako vÅ¡ude žili i darebáci a že se vyskytly i mravní poklesky, rozvrácená manželství, sousedské hádky a pod., ale pÅ?ípady poruÅ¡ování obecného mravního kodexu nemÄ?ly závažnÄ?jší povahu a byly vcelku Å?ídké. â?? Náboženský život byl na Roudné â?? tak jako ostatnÄ? tehdy už u vÄ?tÅ¡iny mÄ?stských obyvatel â?? dost povchní. Byla tu sice jeÅ¡tÄ? silná formální pÅ?ísluÅ¡nost k cirkvi (tzv. matrikové vyznání), ale to, co se subjektivnÄ? vÄ?Å?ilo, nebylo už Ä?asto totožné s církevní naukou: každý si vÄ?Å?il, co se mu hodilo. Do hodin náboženství sice poÅ?ád jeÅ¡tÄ? docházela více než polovina Å¡kolních dÄ?tí (tehdy vedli náboženskou výchovu ve Å¡kolách jeÅ¡tÄ? katechetové a duchovní), ale jejich víra mÄ?la dost vágní charakter . Ve Ä?tvrti byli ovÅ¡em i lidé, kteÅ?í posilovali svou víru Ä?astÄ?jší návÅ¡tÄ?vou kostela (vÄ?tÅ¡inou se chodilo k BartolomÄ?ji Ä?i k FrantiÅ¡kánům, u VÅ¡ech svatých byly služby Ä?i kázání jen Å?ídké), ale živé, intenzivním náboženským životem posilované a církvemi kultivované víry už tu bylo dávno pÅ?ed nástupem ateistické státní ideologie po roce 1948 poskrovnu. Sice stále jeÅ¡tÄ? pÅ?evažovaly oddavky a kÅ?ty v kostele, také pohÅ?by jeÅ¡tÄ? probíhaly za církevního rituálu. Vliv náboženství na život vÅ¡ak postupnÄ? sláblo. PoÄ?ínaje padesátými léty pak pod tlakem propagandy (a Ä?asto i pohrůžek) docházelo stále Ä?astÄ?ji k výstupům z církví. KÅ?esÅ¥anská morálka v chování obyvatel vÅ¡ak i na tomto zesvÄ?tÅ¡tÄ?ném poli jeÅ¡tÄ? pÅ?etrvávala.


Silným tmelem roudenské spoleÄ?nosti byly obÄ? tÄ?locviÄ?né jednoty, Sokol a DTJ. Zde se v družné atmosféÅ?e scházeli lidé nejen pÅ?i pravidelných cviÄ?eních (žactva,dorostu, mužů a žen) a veÅ?ejných vystoupeních, ale cviÄ?iÅ¡tÄ? obou jednot byla dostaveníÄ?kem mladých i starých po celý týden. Vedle různých sportoviÅ¡Å¥ tu byly i kuželkové dráhy, konaly se tu májové a jiné veselice, po práci se tu scházeli pÅ?átelé â??na kousek Å?eÄ?iâ?? anebo na úpravu cviÄ?iÅ¡tÄ? a jeho zaÅ?ízení. Když se postavila sokolovna, bylo tu živo i v zimních mÄ?sících. JednotáÅ?i mÄ?li už pÅ?edtím své zimní útoÄ?iÅ¡tÄ? ve Spolkovém domÄ?. (Tam také byli nouzovÄ? ubytování Ä?eÅ¡tí uprchlíci, kteÅ?í museli po MnichovÄ? v roce 1938 uprchnout z nÄ?meckých obcí v okolí.) V sokolovnÄ? i ve â??spolákuâ?? se konaly i kulturní a spoleÄ?enské události jako ochotnická pÅ?edstavení, plesy, tÄ?locviÄ?né akademie, pÅ?ednášky apod. Užší pÅ?átelská pouta a užší soudržnost Ä?lenů té Ä?i oné jednoty se projevovala i v denním životÄ? Roudné To sice vedlo k urÄ?ité rivalitÄ? mezi obÄ?ma jednotami,, ale když nacistická vojska obsadila v roce 1939 republiku, vlastenectví je úzce semklo. Å?ada sokolů i détejáků byla gestapem zatÄ?ena a život obou jednot umlÄ?en. Obnova Ä?innosti po válce už bohužel nepÅ?inesla tak intenzivní spolkový život a to, co následovalo po roce 1948, sloužilo už jiné ideologii a jiným cílům.


StÅ?ediskem sportovního života byly vedle DTJ a Sokola hlavnÄ? fotbalové kluby S.K.Roudná a S.K.Viktoria PlzeÅ?, která mÄ?la i vynikající mužstvo házenkáÅ?ů, soupeÅ?ících nejen s plzeÅ?skými kluby Ikarem a Starem, ale i v celorepublikové soutÄ?ži; mÄ?la také oddíl ledního hokeje, který hrál v krajském pÅ?eboru. Fotbal se samozÅ?ejmÄ? hrál na každé louce, nejvhodnÄ?jší byla louka v LuÄ?ní ulici, rozprostírající se až k Å?ece Mži a konÄ?ící u zahradníků, kteÅ?í mÄ?li své â??farmyâ?? za loukami smÄ?rem k Viktorce. JeÅ¡tÄ? za I.republiky tu hrající kluky Ä?asto rozehánÄ?la na podnÄ?t majitele hlídka jízdních policistů, pÅ?ed jeichž Å¡avlemi (a hlavnÄ? koÅ?mi) mÄ?l každý kluk respekt. NÄ?kolik RoudeÅ?áků to ve fotbale dotáhlo až do ligových klubů, tak Gusta Moravec z Plánské ulice, který hrál za oba plzeÅ?ské ligové kluby (pozdÄ?ji ho následovali i dva jeho synovci), dlouholetý obránce S.K.Viktoria BohouÅ¡ Mudra z BÄ?lohorské, Rudi Hyrman z ulice Pod VÅ¡emi svatými, bystrý, sluÅ¡ný a technicky vynikající útoÄ?ník Viktorky, který posléze hrál za S.K.PlzeÅ?. Domácím klubem byla ovÅ¡em S.K.Roudná, jejíž hÅ?iÅ¡tÄ? v LuÄ?ní ulici sousedilo s hÅ?iÅ¡tÄ?m Klubu cyklistů (i tam se scházelo Å¡iroké rodinné zázemí) a ligovou Viktorií. - Na Roudné vyrostlo také nÄ?kolik vynikajících hráÄ?ů table-tenisu. Ping-pongový odbor Viktorie, který ve tÅ?icátých a Ä?tyÅ?icátých letech patÅ?il k Å¡piÄ?kovým teamům v Ä?eskoslovensku (resp. v protektorátu), mÄ?l ve svých Å?adách hned tÅ?i RoudeÅ?áky: Richarda NÄ?meÄ?ka a bratry VaÅ¡ka a Jardu Å nebergry, jejichž otec tu mÄ?l lakýrnickou živnost. - Za hÅ?iÅ¡tÄ?m Viktorky byly dva tenisové kluby, LTK (lawn tennis club), kde hrávali pÅ?evážnÄ? lidé z vyšších a stÅ?edních sociálních vrstev a Makabi, což byl klub plzeÅ?ských židů. Nacistická zvÄ?rstva ukonÄ?ila nejen Ä?innost židovského klubu, ale i vÅ¡ech jeho Ä?lenů; poté se LTK rozšíÅ?ilo až k Å?ece. Na tenisových kurtech se ovÅ¡em RoudeÅ?ák objevil jen výjimeÄ?nÄ?, bylo to spojeno s náklady, které pÅ?esahovaly roudenské niveau. Tenis se stal â??lidovkouâ?? teprve po válce, kdy bývalé cviÄ?iÅ¡tÄ? DTJ se promÄ?nilo v tenisové kurty. Za pÅ?ipomenutí stojí i roudenský skauting, který mÄ?l poÄ?etný dÄ?tský oddíl. Zdatná byla také roudenská cyklistika, z níž se rekrutovalo nÄ?kolik Å¡piÄ?kových jezdců, a dost RoudeÅ?áků pÄ?stovalo i lehkou atletiku, vzpomínám jen na vytrvalce a lyžaÅ?e Míru FiÅ¡era (Na Roudné pÅ?ed sokolovnou) a â??výškaÅ?eâ?? Karla Hammerle (v Malické ul.) LyžaÅ?ení moc nekvetlo. Výstroj stála dost penÄ?z, a tak vÄ?tÅ¡inou se jezdilo jen na primitivních â??prkýnkáchâ?? nÄ?kde â??na Indiánceâ?? (za hÅ?bitovem VÅ¡ech svatých smÄ?rem ke Karlovarské) anebo na mírných stráních Mikulovky. Vynikající (prudká, ale krátká) byla sáÅ?kovací dráha na stráni k Pramenní ulici za parkem Pod VÅ¡emi svatými, než tam statkáÅ? Fürich postavil vilový dům pro svou dceru. OblíbenÄ?jší byly sáÅ?kovací dráhy na svazích â??Mikulkyâ??.


Ani kultura nebyla na Roudné zcela chudá. Byly tu dva ochotnické soubory, které hrály jednak ve Spoláku, jednak v SokolovnÄ?; kromÄ? toho se na cviÄ?iÅ¡ti DTJ v ulici Pod VÅ¡emi svatými hrálo o nedÄ?lích loutkové divadlo pro nejmenší, Z ochotnického prostÅ?edí vyÅ¡el napÅ?. Míla VÄ?ala z Roudné Ä?.38, který působil dlouhá léta v Ä?inohÅ?e MÄ?stského divadla. Vynikající práci podal také autor a režisér Dr.Václav KuchyÅ?ka ze ZelináÅ?ské ulice, který pozdÄ?ji s ochotnickým studiem plzeÅ?ské Mediky (v níž byla Å?ada ochotnic a ochotníků z Roudné) sklízel uznání na JiráskovÄ? HronovÄ? nejen za režijní a herecké výkony, ale i za zdaÅ?ilé texty a adaptace, které pro soubor napsal (napÅ?. Kratochvilné historie, Eulenspiegel a pod.) Mezinárodního uznání si svou interpretací Beethovenových klavírních skladeb dobyl pianista a hudební pedagog s roudenskými koÅ?eny FrantiÅ¡ek Rauch. O hudební nadání mladých RoudeÅ?áků peÄ?ovalo nÄ?kolik uÄ?itelů hry na housle a na klavír, z nichž si dobÅ?e pamatuji hlavnÄ? na pana Emila Havle v ulici Pod VÅ¡emi svatými Ä?.4, k nÄ?muž jsem sám chodil â??do houslíâ??. A k duchovnímu životu neodluÄ?itelnÄ? patÅ?ila i poboÄ?ka mÄ?stské knihovny v dívÄ?í Å¡kole pod Saským mostem, kde pan a paní SkÅ?ivanovi dvakrát v týdnu půjÄ?ovali knihy Ä?tenáÅ?ům, z nichž vÄ?tší Ä?ást se rekrutovala právÄ? z Roudné. Drobná práce dvou obÄ?tavých lidí (jimž vydatnÄ? pomáhala i jejich dcera) otvírala duÅ¡e k vyšším hodnotám nejednomu chlapci Ä?i dÄ?vÄ?eti, a nemÄ?la by být zapomenuta. OstatnÄ?: vÅ¡echen spolkový, sportovní i kulturní život Roudné byl založen na dobrovolné práci â?? obÄ?anská spoleÄ?nost se tehdy jeÅ¡tÄ? nedeklarovala, ale byla pevnÄ? utkána právÄ? z tÄ?chto dobrovolných Ä?inností a vztahů.