Vzpomínky na starou Roudnou II.

Autor: Karel Hrubý <(at)>, Téma: Zajímavosti, Vydáno dne: 18. 08. 2011

PÅ?inášíme vám druhý díl vyprávÄ?ní pana doktora Hrubého ze Å výcarska.

OddÄ?lena od ostatních mÄ?stských Ä?ástí Å?ekou Mží, spojena s vnitÅ?ním mÄ?stem jen dlouhým a úzkým Saským mostem (a Lochotínskou lávkou), byla Roudná do sebe dost uzavÅ?enou oblastí, v níž se žilo pospolitÄ?ji než v jádru mÄ?sta. SkuteÄ?nost, že tu bylo mnoho bytů bez pÅ?edsínÄ?, která by ponÄ?kud izolovala intimní život rodin žijících na témže podlaží, vedla k vÄ?tší otevÅ?enosti, vzájemné spolupráci – a ovÅ¡em i kontrole. Velká hustota obyvatel vytváÅ?ela urÄ?itý „pÅ?etlak“ (v jednom bytÄ? žily obvykle dost poÄ?etné rodiny – na jednom patÅ?e bývalo  tÅ?i až pÄ?t „bytových jednotek“) – život se proto odehrával nejen za dveÅ?mi bytů, ale i na chodbách, na dvorcích a v létÄ? i pÅ?ed domy na chodnících, kde do pozdních hodin vysedávali sousedé a pÅ?etÅ?ásali ve svých rozhovorech vÅ¡elicos. V takovém prostÅ?edí mÄ?la privátní uzavÅ?enost málo místa, sousedství bylo tÄ?sné, rodiny v blízkém i Å¡irším okolí se proto dobÅ?e znaly. To na jedné stranÄ? podporovalo vzájemnou solidaritu, na druhé stranÄ? ovÅ¡em poskytovalo živnou půdu zvÄ?davosti, závisti, pomluvám nebo i vážnÄ?jším konfliktům mezi sousedy. Životní styl staré Roudné tak pÅ?ipomínal spíše život do sebe uzavÅ?ené obce než Ä?ásti velkého průmyslového mÄ?sta „za Å?ekou“, kde sousedské vztahy byly omezenÄ?jší, distanc mezi jednotlivými lidmi vÄ?tší a lhostejnost k okolí daleko silnÄ?jší. SepÄ?tí s vnitÅ?ním mÄ?stem bylo pÅ?esto velmi silné. Tam byla divadla, kina, koncertní i taneÄ?ní sály, nemocnice, finanÄ?ní ústavy, vyšší Å¡koly, kostely, úÅ?ady a nejrozmanitÄ?jší obchody se zbožím, které obchodníci na Roudné nevedli. Tam také byly pracovní pÅ?íležitosti pro vÄ?tÅ¡inu roudenských obyvatel. A také rozvinutÄ?jší veÅ?ejný a politický život,v nÄ?mž za I.republiky působil jako  první námÄ?stek plzeÅ?ského starosty JUDr.Augustin Šíp z ulice Pod VÅ¡emi svatými 17 a do kterého po II.svÄ?tové válce zasáhli významnÄ?ji i jiní dva RoudeÅ?áci, kteÅ?í se stali dokonce primátory mÄ?sta PlznÄ?. NejdÅ?íve to byl v roce 1945 Jindra KrejÄ?ík z BÄ?lohorské ulice, který byl výraznou osobností odboje proti nacistům, po jeho tragické smrti (automobilová nehoda) pak JUDr. Karel KÅ?epinský z Karlovarské tÅ?ídy (1946-1948). Nebyli ovÅ¡em prvními RoudeÅ?áky v Ä?ele mÄ?sta PlznÄ?. Wipikedie udává jeÅ¡tÄ? další tÅ?i plzeÅ?ské starosty z Roudné: v roce 1586 a znovu 1591 to byl Adam HyrÅ¡ z Roudné, v letech 1603-4 a znovu na rok 1611 M.Jan Kleo z Roudné, o léta pozdÄ?ji bÄ?hem tÅ?icetileté války starostoval Theofil Kleo z Roudné dokonce celých 24 let (1640-1664). To naznaÄ?uje, že Roudná se odedávna tÄ?Å¡ila i uvnitÅ? mÄ?stských hradeb jisté úctÄ?, když držitelé zdejších statků mohli být voleni do Ä?ela mÄ?sta. (Lituji, že tady nemám po ruce tÅ?ísvazkové „DÄ?jiny PlznÄ?“, které redigovali známí plzeÅ?Å¡tí historikové, a zejména „DÄ?jiny PlznÄ? v datech“ vydané Å?editelem Archivu mÄ?sta PlznÄ? J.DouÅ¡ou a kolektivem v roce 2004. JistÄ? bych mohl leccos doplnit a upÅ?esnit.)

Na druhé stranÄ? byla Ä?tvrt otevÅ?ena Å¡iršímu plzeÅ?skému okolí: za jejími domy se rozbíhaly prostorné louky, zahrady a pole, dál byla oblast rybníků a lesů kolem Bolevce. Dýchalo se tam volnÄ?ji, pÅ?íroda byla na dosah ruky. Vím ze své zkuÅ¡enosti, že nároÄ?né filosofické texty ke mnÄ? mluvily mnohem srozumitelnÄ?ji, když jsem je Ä?etl na laviÄ?ce v parku u VÅ¡ech svatých nebo pÅ?i procházkách za hradbami zahradníků a hÅ?iÅ¡Å¥ u soutoku Mže s Radbuzou. – A když už jsem v tÄ?chto konÄ?inách: za Viktorkou bylo jeÅ¡tÄ? na konci dvacátých let koÅ?ské závodiÅ¡tÄ?. I když dostihy se tam pro nerovnost terénu už dávno nekonaly,  nÄ?jaký Ä?as tam jeÅ¡tÄ? zůstala chátrající dÅ?evÄ?ná tribuna pÅ?i cestÄ? vedoucí prostÅ?edkem luk k pivovarské vodárnÄ? na zadní Roudné. Tato cesta zkracovala pÄ?ším i cyklistům cestu k Boleveckému rybníku a na Bílou horu, byla proto zejména v letních mÄ?sících silnÄ? frekventovaná. I ta ovÅ¡em Ä?asem zanikla, když doprava na Bílou horu a k rybníkům se motorizovala.