Svéráz rodné Roudné

Autor: Vladimíra Nová <novavl(at)atlas.cz>, Téma: Zajímavosti, Vydáno dne: 03. 07. 2006

Roudná se vždy tak trochu vymykala ve srovnání s ostatními p�?edm�?stími. Své by o tom mohli jist�? vypráv�?t p�?edstavitelé obvodu Plze�? 1, pod který spadá Roudná a Lochotín.

Možná by je zaujalo, že už ve st�?edov�?ku tady rýpal rebel Jan Krásný proti radnici a konšelé ho v duchu p�?kných tradic tehdejší doby poslali reptat na popravišt�?. A co teprve kdyby k rebelské �?tvrti pat�?ila též osobitá Rychtá�?ka, která kdysi stávala v dnešních Sadech 5. kv�?tna a v místech kolem Rooseveltova mostu (dnes výpadovka na D5). Zdá se, že tahle místa vždy n�?jak p�?itahovala výjime�?né jevy, nálezy i svérázné osoby.

Rychtá�?ka

Podíváme-li se na Rychtá�?ku najdeme tam nefalšovaný „Faustův dům“ i záhadný jev poskakujících kamenů, který vyd�?sil ponocného i strážníky 29.4. 1871. Pan kroniká�? Hruška nám zase sv�?�?uje, jak se nemén�? vyd�?sil 4. dubna 1859 pilníká�? František Mauric, když jeho žena, matka šesti d�?tí, v ten den porodila troj�?ata. P�?ibližn�? v té dob�? m�?stský léka�? dr. Špa�?ek identifikuje nález p�?i kopání základů pod Saským mostem jako kosti obra a ty jsou ve vší úct�? pochovány na h�?bitov�? Všech svatých.

14 hospod

Opustíme Rychtá�?ku a jdeme na Roudnou. O mnoha pov�?stech s ní spojených se můžete dozv�?d�?t na jiném míst�? našich stránek. Te�? si všimneme jiné zajímavosti a to, že na Roudné za první republiky prosperovalo 14 hospod. Nálevnu „U Tusarů“ v ulici Na Roudné provozoval dokonce bratr tehdejšího p�?edsedy vlády Vlastimila Tusara. D�?ív�?jší lidé asi byli jiní kabr�?áci než jejich usp�?chaní potomci a také museli mít daleko v�?tší žíze�?.

Roudenská legenda hrobník Hecht

Bratr kardinála Josefa Berana Karel Beran nám zachoval vzpomínku na svéráznou postavu kostelníka Ignáce Hechta, který se stal na Roudné na p�?elomu století legendou.

Byl prý vyšší postavy, hezky obtloustlý, s kulatým obli�?ejem a šelmovskýma o�?ima, pod kterými hrál oddaného služebníka pana fará�?e. Zastával n�?kolik profesí: kostelníka, hrobníka, varhaníka a krom�? toho si p�?ivyd�?lával jako lakýrník. Ve�?er prý sedával p�?ed hrobnickým domkem, popíjel ze džbánku Prazdroj, kou�?il dýmku a bru�?el na svoji „paní choť“.

P�?i jeho h�?e na varhany kostel h�?m�?l. M�?l rád syté sborové zvuky a prý trp�?l p�?i sólovém zp�?vu, který nazýval ku�?káním. Ministranti prý vždy s úžasem pozorovali, jak p�?i preludiu za�?al najednou hrát jen levou rukou a pravou lovil v saku tabat�?rku a opatrn�? z ní vysypal trošku na h�?bet hrající levé ruky. Potom ruce p�?ehodil, pravá hrála a z levé si po�?ádn�? š�?upl p�?knou dávku. Ministranti nechápali, pro�? p�?i stejném úkonu na h�?bitov�? vždy mohutn�? kýchal, ale v kostele nevydal ani hlásku.

Mezi jeho povinnosti pat�?ilo také zau�?ovat ministranty, kterým hrál kázajícího pana fará�?e. Ovšem ten v jeho podání nazýval nechápavé pomocníky pitome�?ky, božími hovádky a rozdával jim po�?ádné záhlavce.

Když Hechtovi zem�?ela manželka, p�?evzala její sestra paní Lojzy funkci hospodyn�?. Hecht byl pov�?stný svojí nebojácností, ale jednou ho k smrti vyd�?sila oby�?ejná koza. Jeden vlahý letní ve�?er popíjel svoji dávku zlatého moku p�?ed domem, když tu najednou zaslechl zvonit umírá�?ek. Lojzy se šla celá postrašená modlit do domku, ale umírá�?ek si nedal �?íct a za chvíli se rozezn�?l naplno. Hecht sebral všechnu odvahu a šel se do kostela podívat. Dve�?e byly zam�?ené, což ho ješt�? víc polekalo. Obešel tedy kostel a objevil odem�?ený vchod do sakristie. Vrhl se srdnat�? dovnit�? a spat�?il kozu, která se zatoulala na h�?bitov a žužlala provaz od umírá�?ku.

Starý Hechta dovedl být také p�?kn�? mrzutý, zvlášt�? když se nemohl po zasloužené práci po�?ádn�? vyspat. P�?í�?inou toho všeho byla hostinská z hospody „U lva“ na roudenském nám�?stí�?ku. V sobotu se tady scházeli drobní �?emeslníci z Roudné a okolí, aby si zpest�?ili pracovní týden �?ádným zapitím, které kon�?ilo až p�?i kokrhání kohouta ve Špirkov�? dvo�?e. Po�?estná vdova Anna, hostinská, p�?i t�?chto pitkách rozja�?en�? tancovala ve sporém od�?vu na stole mezi sklenicemi, což se štamgastům velmi zamlouvalo a její hospoda byla stále pln�? obsazená. Vst�?ícná hostinská však zem�?ela a ulehla na h�?bitov�? Všech svatých, aby už nikdy nevstala k bujarému tanci pro své v�?rné hosty. Jeden v�?rný štamgast na ni ale nemohl zapomenout. Za�?al chodit do hospody na Zavadilku, kde se opíjel a cestou zpátky na Roudnou se zastavoval u h�?bitova a volal na svoji tane�?nici. ležící za zdí: „Anka, poj�? tancovat! Anka poj�? tancovat…!“

Starého Hechta probouzel tento �?ev už n�?kolik sobot ze spravedlivého spánku. Jednou se tedy rozhodl, že �?ád�?ní v�?rného hý�?ila u�?iní p�?ítrž. Za údivu své ženy vstal o půlnoci z postele, sebral prost�?radlo a dýmku a vyšel do noci. Op�?el se o hrobku rodiny Kade�?ábkovy, v klidu poku�?oval a �?ekal na h�?íšníka. Když po chvíli uvid�?l opilého �?emeslníka, schoval se do stínu tůje a �?ekal, až ten za�?ne vy�?vávat na hostinskou Anku a volat ji ke k�?ep�?ení. Nebohý opilec sta�?il svoji Anku sotva jednou zavolat a Hecht se odrazil a sko�?il mu na záda. �?emeslník rázem vyst�?ízliv�?l a k smrti vyd�?šený utíkal i s Hechtem za krkem až dolů ke kapli�?ce p�?ed Kouteckých statkem. Tam zůstal v bezv�?domí ležet. K�?ikem probuzení obyvatelé domků pod kostelem vyb�?hli a uvid�?li už jen bílou postavu jak utíká nahoru ke h�?bitovu od nehybn�? ležícího muže u kapli�?ky.

�?emeslníkovi trvalo dlouhou dobu, než se ze šoku vzpamatoval. Na Anku už nikdy nezavolal a do hospody p�?estal chodit. Starý filuta Hecht byl spokojený a dál si popíjel a poku�?oval p�?ed hrobnickým domkem a pozoroval d�?ní p�?ed svým rajónem.

Spoustu dalších p�?íhod si vypráv�?li obyvatelé Roudné p�?ed sto lety o svérázném kostelníkovi od Všech svatých, který zau�?oval bratra kardinála Berana do ministrování. Starý Hechta však nemohl po smrti zůstat na svém milovaném míst�?. V roce 1902 byl vydán zákaz poh�?bívaní uvnit�? m�?sta. Ignác Hecht, která se staral a zasv�?til svůj život kostelu a h�?bitovu Všech svatých tedy odpo�?ívá v Bolevci. Na Roudné po sob�? zanechal jen p�?íb�?hy ze svého života a slova, která prý �?asto opakoval ministrantům: „V�?dí, kdo z mála dává, dvakrát dává, ale kdo z mnoha málo dává, je lump na dvakrát“.